Jak vzniká zázrak

aneb O kouzlu, které může zažít i váš tým.

Byla jednou jedna škola a jako každý rok tam do prvních tříd nastupovaly nové děti. Některé se těšily, jiné méně a některé se bály. Některé se znaly ze školky, jiné ze sousedství. A také tam byly děti, které se viděli poprvé v životě. A jak to bývá v každé skupině, některé děti byly průbojné, jiné spíš tišší a ostýchavější. A ty děti měly samozřejmě také různé rodiče, různě respektující, různě podporující, různě pečující, s různým přístupem k výchově, s odlišným domácím zázemím, s různým sociálním postavením. A takhle bychom mohli pokračovat ještě dlouho, ale není to potřeba. Ty rozdílnosti, o kterých je řeč, můžete vidět všude kolem sebe. V práci, v rodině, v sousedství, prostě kdekoli. 

Vraťme se ale k našim dětem, čerstvým prvňáčkům. Tyhle děti se prvního září před školou jako by náhodně rozdělily do tří tříd. Náhodně v našem případě znamená bez viditelného klíče nebo záměru. A začala škola. Jak dny plynuly, děti si pomalu, lépe či méně dobře zvykali. A třídy se začaly vyvíjet a měnit. Šikovnější děti začínaly zářit, některé děti zesmutněly a samozřejmě některé začaly zlobit. Většinou ty, kterým učení tolik nešlo a které škola bavila každý den méně a méně. 

Tohle znáte, že? Překvapila jsem snad někoho? Asi spíš ne. 

Jenže toto se dělo pouze ve dvou třídách ze tří. A co ta třetí? Tam to bylo úplně jinak! Všem dětem učení šlo. Nikdo nezlobil (nad rámec běžné dětské živosti). Všechny škola bavila. Nebyly tam chytřejší a méně. Přišel konec září a nic se nezměnilo. 

Zůstalo to stejné i v říjnu, listopadu a prosinci a na škole najednou existovala „zázračná“ třída, na kterou se chodily dívat ostatní paní učitelky. Ty chodily s nedůvěrou, se snahou odhalit tu iluzi, ale odcházely s úžasem a vše potvrzovaly (některé dost nerady). Samotní rodiče některých dětí vůbec nechápali. Z domova znali své děti jinak anebo třeba ze školky dostávali úplně jinou zpětnou vazbu. 

A zázrak trval. Na konci první třídy se na všech vysvědčeních objevovaly převážně jedničky. A pak přišla druhá třída. Tipnete si, co se změnilo? Samozřejmě, že nic. Zázrak trval. Jak učiva přibývalo, přibylo i dvojek a občas i nějaká ta trojka, ale pořád to byli pohodáři. Žádné neúnosné zlobení, žádná rivalita. Místo ní společné tvoření. 

Zdá se to jako sen, že? Jako příběh z knihy. 

Myslíte si, že se tento příběh stal? 

Jestli jste se trefili, prozradím v pokračování příběhu.

Vy zatím můžete hlasovat a zvažovat.

Pokud jste zvolili ano, proč si myslíte, že byla zázračná třída zázračná? 
Pokud jste zvolili NE, přemýšlejte, proč je to pro vás tak nepředstavitelné, ta zázračná třída.