Proč Ti nejlepší odcházejí?

Byl jednou jeden muž, jmenoval se Michal. Bylo mu 32 let a byl velmi úspěšným obchodníkem. Ve své firmě pracoval už od školy a dlouhodobě dosahoval skvělých výsledků. Poskytoval svým zákazníkům ty nejlepší možné služby a zpátky do firmy přinášel velmi cennou zpětnou vazbu. Podílel se na zlepšování produktů a služeb. Záleželo mu na výsledcích. Na poradách byl vždycky aktivní. S kolegy měl přátelské vztahy a rád s nimi sdílel své zkušenosti. Možná byl občas trochu puntičkář a někdy maličko direktivní, ale nikdo nejsme 100% dokonalý.

Tak kroky plynuly a nic se neměnilo. Až jednoho dne přišel Michal do práce a položil svému šéfovi na stůl výpověď.

Tomáš, jeho šéf, zůstal jako opařený. Vůbec netušil, že se k něčemu takovému schyluje. A samozřejmě se začal ptát, co se stalo, a zkoušel Michala zviklat.

Napadá Vás, co se Michalovi stalo?
Ptáte se, jestli téhle situaci mohl Tomáš nějak předejít.
Co myslíte? Podařilo se Tomášovi Michala přesvědčit, aby zůstal?

Ano

Ještě před tím, než vám prozradím, jak to dopadlo, pojďme se na celou situaci podívat z různých úhlů pohledu.

Co mohl Tomáš udělat lépe?

V daném okamžiku už asi moc ne. Pokud na situaci nebyl připraven, neměl v rukávu žádná esa, která by teď mohl zahrát. Možná mohl nabídnout zvýšení mzdy, ale to nebývá v takovém případě moc úspěšná a v konečném důsledku ani moc pragmatická strategie.

Takže jediné, co z téhle situace mohl Tomáš ještě vytěžit, je opravdu kvalitní zpětná vazba a zkušenost, díky které se bude v budoucnu moci podobné situaci vyhnout.

Možná, když bude mít štěstí, tak se mu také podaří získat čas a jistý manévrovací prostor, kdy se Michal sám bez vnějšího tlaku přesvědčí, že mu tahle práce dává pořád nebo dokáže dát nový smysl a svoje rozhodnutí sám přehodnotí.

Zpětnou vazbu si Tomáš vyžádal a protože měli ve firmě dobré vztahy, Michal mu rád poskytl upřímné odpovědi:

Práce v této firmě už mu přestala dávat smysl, protože neměl před sebou žádné výzvy.
Celkově u firmy vnímal pocit dlouhodobé stagnace a neviděl žádný směr.
Měl pocit, že ho vlastně nikdo nevidí a že nikoho nezajímá.
Neviděl žádnou možnost svého kariérního posunu.
Mzdové podmínky v okolním světě se za ty roky posunuly o hodně rychleji, než se posouvaly u Michala ve firmě. Nešlo primárně o ty peníze, ale v součtu s ostatními faktory už o ně najednou šlo dost. Do práce přece jen člověk většinou chodí primárně pro peníze, a to i když ho ta práce naplňuje.

Tahle zpětná vazba byla pro Tomáše další studenou sprchou.

Uvědomil si, že denně pracuje na tolika provozních úkolech, až na svou šéfovskou roli nemá čas. A z minuty na minutu nové výzvy pro nikoho nevymyslíte.
A vize? Zjistil, že ani on sám neví, jaká je aktuálně vize firmy. Ano, kdysi byla jasná a motivační, ale jak čas plynul, tak zestárla.
Ano, jako šéf vůbec nevěnoval pozornost lidem, kteří fungují samostatně, ani procesům, které běží bez zádrhelu. Všechnu energii každodenně věnoval řešení problémů. Kde brát čas a energie na to ostatní?

Sám se tak dostal do situace, kdy si další čas bude muset najít, protože to, co dlouho fungovalo samo, najednou bez varování fungovat přestalo.

A co u vás? Kolik času věnujete těm nejlepším ve svém týmu?

A co vize? Kam směřuje vaše firma? A vědí to vaši lidé?

Nečekejte, až si řeknou o vaši pozornost.

Ráda Vám položím „nepříjemné“ otázky na tělo, dokud máte čas.

Chci otázky na tělo

O Tomášovi a jeho dalším osudu se dozvíte v některém z dalších článků na blogu.

A Michal? Odešel, aby se po čase do firmy zase vrátil. I o něm se dočtete v některém z dalších příběhů.

Podobné články