Když šéf selže, přijde krize. A co přijde potom?
Byl jednou jeden muž, jmenoval se Tomáš, bylo mu čtyřicet osm let a ve své firmě pracoval už roky. Vypracoval se od nuly a dotáhl to až na šéfa obchodního týmu. Měl „šéfovské“ předpoklady a taky se dost vzdělával, takže přechod skvělého obchodníka na manažerský post zvládl slušně. Lidsky to v týmu fungovalo také dobře. Kolegové úplně přirozeně přijali, když se z jednoho z nich stal jejich šéf.
Jak se doba měnila, měnily se i každoroční a každodenní výzvy. A Tomáš se skoro jako každý šéf rozhodně nenudil. Když vyřešil jeden problém, vyskytla se nová situace, která si žádala jeho pozornost. A pak další a další. Tomáš byl v jednom kole.
Tržby kontinuálně rostly. Sice to nebyly žádné velké skoky, ale na klid to určitě bylo. Ještě že tak, protože na další problém už by Tomáš svoji kapacitu hledal jenom těžko. Tak běžely dny, týdny, měsíce a roky.
Až jednoho rána se objevil u Tomáše v kanceláři Michal, trvale nejúspěšnější obchodník, a položil mu na stůl výpověď. (O tom, co k tomu Michala vedlo a jak to celé dopadlo, vypráví jiný příběh). My se pojďme dál věnovat Tomášovi.
Ta situace přišla jako blesk z čistého nebe, nebo se tak aspoň zpočátku jevila.
- Co si teď Tomáš počne?
- Udrží stávající tržby s ostatními obchodníky?
- Nechce náhodou s výpovědí přijít ještě někdo další?
- Jak se postará o všechny zákazníky se stávajícím týmem?
- Kde honem sehnat zkušeného obchodníka? Jak ho nalákat? Kdo ho zaškolí?
- Kde na to všechno vezme čas?
- Co bude s jeho ostatními rozpracovanými úkoly?
Začínalo se to jevit jako naprostá katastrofa. Jako šéf Tomáš selhal na celé čáře. Dá se taková situace vůbec rozumně zvládnout?
Pokud myslíte, že ano, čeho se podle Vás může v dané situaci chytit, o co se opřít?
Jestli myslíte, že ne, co je za Vás to nejtěžší? Co rozhodne o tom, že by to nezvládl?
Než kliknete, popřemýšlejte, jak byste se zachovali Vy na jeho místě?
V tu chvíli si Tomáš uvědomil, že začíná panikařit a včas se zastavil. Dal si pár nádechů a výdechů a vrátil se do „konstruktivního módu“.
Přiznal si, že má problém, a uvědomil si, že ho musí vyřešit.
Promyslí si kroky, a pak to půjde probrat se svým šéfem. A možná ještě před tím si v klidu promluví s Michalem, aby to víc pochopil.
Tomáš si jasně uvědomuje, že tohle jde za ním, že jako šéf selhal. Jasně, bude to muset vyřešit a zvládne to, ale potřebuje tomu rozumět, co se vlastně stalo.
Dal si tedy znovu pár nádechů a výdechů a šel si promluvit s Michalem. To, co se dozvěděl (víc o tom v příběhu o Michalovi), ho dorazilo. Pochopil, že to, co před chvilkou se zdálo jako naprostá katastrofa, je jenom zlomek z té skutečné krize, která má mnohem hlubší kořeny a která může mít mnohem větší důsledky. A že to všechno přesahuje jeho kompetence.
Každý jeden z důvodů, které Michal uvedl, by asi mnohým lidem jako podnět k odchodu stačil.
Ano, některé věci Tomáš mohl a měl udělat jinak, jenže on je pro samou práci neviděl. Nebyl v tom sám, ani nikdo z vyššího vedení je evidentně neviděl.
A pak tu byly další otázky na směřování firmy, systém kariérního růstu, odměňovací systém, což jsou věci, které se musí vyřešit výš.
A tak si Tomáš sedl, vypracoval si analýzu, co může a chce změnit on u sebe a ve svém týmu a druhý seznam, co je potřeba přehodnotit a změnit celkově. A takto připraven a se spoustou otázek si dohodnul schůzku s vyšším vedením.
Co chceš, nemusí být vždycky to, co opravdu potřebuješ.
Jako malá jsem byla velmi tichá a stydlivá holčička. Vždycky jsem raději…
